Používáním webu i-kultura.cz souhlasíte s tím, že k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a cílení reklam používají soubory cookie. Více informací
Na nové album Mania americké kapely Fall Out Boy lze hledět ze dvou stran. Jedna je fanouškovská. Pro ně je skupina od dob růstu své popularity především představitelkou pop punku a rocku se zapuštěnými kořeny v emu.

Kapela sama, jako reprezentantka druhého pohledu, má nicméně potřebu se vyvíjet a hledat progresivní zvuk. Vydala totiž již sedmé album.

Kolekce Mania měla těžký zrod. Loni v srpnu formace oznámila, že její vydání o čtyři měsíce odložila, protože si nebyla jistá tím, že je dost dobrá. Výsledný zvuk je mixem popu, elektronických vstupů i ploch, dance, rocku i dalších žánrů, které do některých písniček přicházejí.

Pokud jde o hudební touhy muzikantů, byly zřejmě naplněny. Tradiční fanoušci z toho ale asi nadšení nebudou, protože onen přímočarý pop punk se vytratil. Co na tom, že posuny ve zvuku měla kapela již na předešlých deskách. První dojem se těžko překonává čili jak se Fall Out Boy do srdcí příznivců zapsali, tak v něm jsou.

Jedna jistota přesto zůstala. Patrick Stump je vynikající zpěvák a třeba v písničce Heaven’s Gate, ze které se vedle popu vynořují soulové a bluesové motivy, podává jeden ze svých nejlepších výkonů vůbec. Po umělecké stránce je tato skladba vrcholem desky.

Své přednosti Stump zopakoval i v refrénu písně Sunshine Riptide. Není sice melodicky a aranžérsky moc silná, nicméně on v ní odvedl skvělou práci. To ostatně i hostující nigerijský reggae dancehallový zpěvák Burna Boy, jenž jí dal trochu karibské lehkosti.

Hold Me Tight or Don’t má hitové parametry, příjemně ji osvěžují hispánské motivy. Wilson (Expensive Mistakes) v sobě zase pojí rock a r’n’b a její lehkost je až nakažlivá, takže i ona disponuje faktory, díky kterým může přežít do dalších let.

V dalších skladbách se ale Fall Out Boy noří ve zvukovém i žánrovém experimentování a nedávají prostor svým tradičním zbraním, především silným melodickým linkám. Třeba dubstepový refrén v Young And Menace slibný baladický úvod skoro až sráží, balada Church zase tone ve vokálních partiích, které jí měly dodat noblesu, leč přinášejí spíše zmatek.

Na desce je mnoho syntezátorových ploch a vokálních pasáží, které však strhnou jen ty nejtrpělivější. Není navíc lehké pojmenovat hudební tvář, jakou dnes kapela má. A chybí jí lehkost, ruku v ruce s tím i větší sázka na přímočarost a menší na nakašírovanou produkci.

Přečteno: 9560x | Sdílet

zdroj: www.novinky.cz

Hodnocení: 5