Recenze Stínu neutečeš
autor: Lucie Christovová | vydáno dne 10. 12. 2009

Její film je velice ambiciózní. Za tím čeho by chtěl dosáhnout, ale mírně řečeno, pokulhává. Příběh je sice v lecčems originální, ale kostrbatý. A stejně je na tom i zpracování. Za začínající právničkou Katkou jednoho dne zčista jasna dorazí její osmdesátiletá babička Evženie s neobvyklou prosbou - chce po vnučce, aby ji po šedesátiletém manželství rozvedla s jejím dědečkem řehořem. Chová se velice arogantně a odmítá říct, co ji k rozhodnutí udělat za tak dlouhým manželstvím definitivní tečku přimělo. Chlapácký, ale na babičce zcela závislý děda o ničem samozřejmě neví. A tak se Katka pouští do odhalování dávných tajemství, jež jsou tak temná, že je Evženie ochotna kvůli nim ztratit nejen manžela, ale i vnučku a zároveň nechce dopustit, aby se o nich kdokoliv co dozvěděl.


Varováním budiž všem potenciálním divákům oficiální synopse filmu. Nedovedu si totiž představit, že by tento podivný a nic neříkající text dokázal do kina někoho nalákat. Navíc, neokoukaný námět všechnu práci sám neudělá a Lenka Kny totálně selhala ve snaze poskládat všechny své nápady dohromady tak, aby se na výsledek dalo koukat.

Ano, Jaroslava Adamová a Pavel Landovský jsou v rolích nenávidějícího se ale zároveň se potřebujícího páru skvělí a živelní. Evženie je bába na zabití a řehoř totální neandrtálec, ale to nestačí. Katka v podání Heleny Dvořákové k nim vůbec nejde, její hraní je toporné a absolutně bez náboje. Jako by nebylo. Stínu neutečeš nemá tempo ani spád, film se mátožně vleče od začátku ke konci a spíše než lehké mrazení v zádech vyvolává čekání. Na konec. Dlouhé záběry ze samoty, kde Evženie s řehořem bydlí, efektně navozují kýžené depresivní pocity. Ve chvíli, kdy se přesouvají někam jinam, ale přestávají fungovat a nudí. Asi jako dlouhá jízda autem v lese.

Lenka Kny se soustředila na to, aby poctivě obstarala všechny detaily. Soudržnost celku se jí ale ohlídat nepodařilo. Zejména některé scény ze života Katky vyvolávají stejná podivení, jako kdyby u Evženie na zahradě najednou přistáli Marani.


štáb se dlouho nemohl shodnout na tom, jak vznikající film pojmenovat. Pracovně se mu říkalo Vnučka a pro Stínu neutečeš se tvůrci rozhodli na poslední chvíli. Jenomže změna jména není, jak se může stát, jen kosmetická záležitost. Vzhledem k tomu, že původní název byl Vnučka, bude asi všem jasné, že hlavní postavou měla být Katka a příběh prarodičů měl být vyprávěn v kontextu jejího života. Stínu neutečeš naopak odkazuje na naraci z pohledu těch, co něco skrývají, tedy Evženie a řehoře. Pak ale jak zmíněné UFO vyznívají scény z Katčina světa, které s už tak dost krkolomným příběhem vůbec nesouvisí a jež ve filmu zůstaly patrně kvůli pojmenovávacím nejasnostem.

Stínu neutečeš rozhodně není příjemný film. Ani jím být nemá, jenže k záměrné nepříjemnosti se přidávají i mimoděčné lapsy a ty ho posouvají na místo, kde by vůbec být neměl. Ambice Lenky Kny směřují někam jinam, ale chce to asi více cviku. Pak se dostane z krajiny mimoděčné divnotvorby tam, kam patří.