Používáním webu i-kultura.cz souhlasíte s tím, že k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a cílení reklam používají soubory cookie. Více informací
Režisér Tomáš Magnusek se konečně obstojně naučil řemeslo. Kluci z hor jsou jeho prvním filmem, který snese přísnější měřítka.

Nový film Kluci z hor by Magnuskovu pozici vysmívaného naturščika mohl změnit. Příběh kuchaře Ládi, jehož hraje Martin Dejdar starající se o mentálně retardovaného strýce Emila v podání Jiřího Lábuse, je překvapivě docela poučeným a procítěným exemplářem melodramatu, tedy žánru, který ve zdejších končinách často nevzniká.

Pro film natočený ve vlastní produkci Magnusek dlouho sháněl distributora, což je paradoxní, protože jde o jeho první snímek, který snese přísnější měřítka. Největší zásluhu na tom má efektivní scénář debutujícího Jana Jurka. Ten do nenápadné vesnice v orlickém podhůří zasadil členitý příběh o třech hlavních dějových rovinách.

První linka v duchu hollywoodského Rain Mana vykresluje vztah Emila a Ládi. I díky výkonům sehraných parťáků Lábuse a Dejdara působí staromládenecké soužití věčného dítěte v důchodcovském těle a melancholického samotáře, který kvůli péči o strýce nemá čas na vlastní život, přirozeně a nenuceně.

Tuto druhou, westernově moralistní linku s mírným společenským ostnem doplňuje třetí větev příběhu v podobě retrospektivních flashbacků, jimiž se Láďovi vrací vzpomínka na tragickou autonehodu rodičů.

Scény z minulosti skrývají dva výrazné obraty týkající se hlavních hrdinů. Ty sice bystrý divák odhalí dřív, než mu je tvůrci naservírují na stříbrném podnosu, v tomto případě je to ale spíš záměr než chyba.

Je třeba ocenit, že Magnuskovi s Jurkem se podařilo košatou příběhovou strukturu vecpat do přehledného vyprávění, v němž má každá postava prostor, aby si k ní divák vytvořil vztah.

Magnusek coby režisér sice nezapře populistický instinkt a sentimentálně tlačí na pilu - emotivní smyčce a líbivé nasvícení fungují na první signální. To ovšem k žánru patří. Jurkův scénář navíc často shazuje patos humorem, a ani v potenciálně srdcervoucích pasážích se neuchyluje k citovému vydírání.

A je potřeba Tomáši Magnuskovi přiznat, že se konečně obstojně naučil řemeslo. Už tu není šílené záběrování jako ve třetích Bastardech. Kluci z hor nabízejí standardní televizní režii založenou na častých polodetailech a pomalých jízdách kamery. Je v zásadě v dobrém slova smyslu neviditelná a slouží hercům i příběhu.

Jednomu se to těžko přiznává, zvlášť když má v mozku pořád zasutý neodbytný obraz Tomáše Magnuska coby sudetského Clinta Eastwooda připraveného s baseballovou pálkou bojovat proti nezvladatelným malým šmejdům. Ale Kluci z hor autora těchto řádků prostě a jednoduše bavili. Možná proto, že hrdě naivní béčková žánrovka dokáže svou naivitu přetavit v necynický komentář cynické současnosti.

Přečteno: 55x | Sdílet

zdroj: www.aktualne.cz

Hodnocení: 0